čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • blít

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ blít blíty
genitiv blítu blítů
dativ blítu blítům
akuzativ blít blíty
vokativ blíte blíty
lokál blítu blítech
instrumentál blítem blíty

význam editovat

  1. (v botanice) druhové jméno jednoho z druhů laskavce (Amaranthus viridis)

sloveso editovat

  • nedokonavé
  • intranzitivní

varianty editovat

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas bliji / bliju bliješ blije blijeme blijete blijí / blijou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
blij blijme blijte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné blil blila blilo blili blily blila
trpné blit blita blito bliti blity blita
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný blije blijíc blijíce

význam editovat

  1. (v obecném jazyce) zvracet

překlady editovat

synonyma editovat

  1. házet šavli, (neutrálně) dávit, vrhnout, zvracet, (dětsky) blinkat

související editovat

poznámky editovat

  1. Slovník nářečí českého jazyka. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, dialektologické oddělení, [cit. 2022-12-26]. Heslo blít.
  2. VOJTOVÁ, Jarmila. Slovník středomoravského nářečí horského typu. 1.. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. 279 s. (Spisy Masarykovy univerzity v Brně.) Dostupné online. ISBN 978-80-210-4674-0.