bouřce

Možná hledáte bource.

čeština

výslovnost

• IPA: [bɔʊ̯r̝̊t͡sɛ]

dělení

• bouř-ce

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. dativ čísla jednotného substantiva bouřka
   • Schylovalo se k bouřce, Hary se neodbytně tlačil ke dveřím.
2. lokál čísla jednotného substantiva bouřka
   • Diviš nepřestal na tomto jediném pokusu: rozličným způsobem zkoušel účinky bleskosvodu po celá dvě léta, a teprve když všestranně užitečnosť jeho poznal a o ní úplně se přesvědčil, podal žádosť do Vídně vládě, aby vynálezu jeho na rozličných místech užila, a tak častým neštěstím při bouřce zamezila.
   • Tento nový královský ouřad po bouřce té v království Českém vzniklé proto od krále Ferdinanda nařízen jest, aby města potomně nic víceji takového před sebe bráti, se raditi a puntovati nemohli, a toho aby jim bráněno bylo. Takové hle jho jest na ně vstrčeno!
   • hůře bylo s pasáčkem. Ten musil i tu vodu teprve najíti. Bylo po bouřce a dešti, a pasáček šel hledat studánky. Tam na pokraji mezi dvěma stromy zaleskla se mu studánka s vodou jako křišťál.
   • Co platno, že chceš moudrá býti? Buď krásna a buď smutna! Žal tvář dovede vždy vyzdobiti, jak řeka krajinu; a kvítí vždy po bouřce zas mládne dál.
   • Pajdar pocínovksý a nejeden soused, jemuž hlava v poctivosti zešedivěla, pracovali na panském, majíce na nohou řetězi jako lotři a zločincové. Každý, kdo jen trochu podílu na té bouřce měl, kdo se dříve jen ozval, byl nyní pokutován. Na toho domažlického souseda, toho Justa, také nezapomněli, a dali jej zavřít, že Chody popichoval a rozněcoval.