brunet
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈbrʊ.nɛt]
dělení
editovat- bru-net
podstatné jméno (1)
editovat- rod mužský životný
etymologie
editovatZ francouzského brunet téhož významu, to od francouzského brun a to od pragermánského *brūn- (oboje hnědý),[1] které je od indoevropského *bher- téhož významu. Sovuisí i s brunátný (tmavě rudý), které se ale do češtiny dostalo přes staročeské brunát (tmavé červenohnědé sukno), to je přejímkou ze středněhornoněmeckého brūnāt téhož významu, které je od brūn z pragermánského *brūn- (oboje hnědý). S *brūn- souvisí též bobr[2] nebo germánské označení medvěda[3] Bär (němčina) nebo bear (angličtina), kde obě zvířata byla kdysi pojmenována tabuovým opisem podle jejich hnědé barvy (praslovanština taktéž nezůstala u původního indoevropského pojmenování medvěda zachovaného například v latinském ursus a místo toho použila tabuovou náhražku *medvědь (podle jedení medu).[4]
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | brunet | bruneti / brunetové |
| genitiv | bruneta | brunetů |
| dativ | brunetu / brunetovi | brunetům |
| akuzativ | bruneta | brunety |
| vokativ | brunete | bruneti / brunetové |
| lokál | brunetu / brunetovi | brunetech |
| instrumentál | brunetem | brunety |
význam
editovatantonyma
editovatpodstatné jméno (2)
editovat- rod ženský
význam
editovat- genitiv plurálu substantiva bruneta
poznámky
editovat- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „brunet“, s. 91.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „brunátný“, s. 91.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bobr“, s. 81.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „medvěd“, s. 386.