čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈbrʊ.nɛt]

dělení

editovat
  • bru-net

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod mužský životný

etymologie

editovat

Z francouzského brunet téhož významu, to od francouzského brun a to od pragermánského *brūn- (oboje hnědý),[1] které je od indoevropského *bher- téhož významu. Sovuisí i s brunátný (tmavě rudý), které se ale do češtiny dostalo přes staročeské brunát (tmavé červenohnědé sukno), to je přejímkou ze středněhornoněmeckého brūnāt téhož významu, které je od brūn z pragermánského *brūn- (oboje hnědý). S *brūn- souvisí též bobr[2] nebo germánské označení medvěda[3] Bär (němčina) nebo bear (angličtina), kde obě zvířata byla kdysi pojmenována tabuovým opisem podle jejich hnědé barvy (praslovanština taktéž nezůstala u původního indoevropského pojmenování medvěda zachovaného například v latinském ursus a místo toho použila tabuovou náhražku *medvědь (podle jedení medu).[4]

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ brunet bruneti / brunetové
genitiv bruneta brunetů
dativ brunetu / brunetovi brunetům
akuzativ bruneta brunety
vokativ brunete bruneti / brunetové
lokál brunetu / brunetovi brunetech
instrumentál brunetem brunety

význam

editovat
  1. muž s tmavě hnědými vlasy

antonyma

editovat
  1. blondýn

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod ženský

význam

editovat
  1. genitiv plurálu substantiva bruneta

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „brunet“, s. 91.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „brunátný“, s. 91.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bobr“, s. 81.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „medvěd“, s. 386.