buškwica

hornolužická srbština

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	buškwica	buškwicy	buškwicy
genitiv	buškwicy	buškwicow	buškwicow
dativ	buškwicy	buškwicomaj	buškwicam
akuzativ	buškwicu	buškwicy	buškwicy
vokativ	buškwica	buškwicy	buškwicy
lokál	buškwicy	buškwicomaj	buškwicach
instrumentál	buškwicu	buškwicomaj	buškwicami

význam

1. dóza, nádoba, schránka
   • Přistupi k njemu žónska, kotraž měješe alabastrowu buškwicu z drohej žałbu, a wula ju na jeho hłowu, hdyž za blidom sedźeše. – Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.