budíc

čeština

výslovnost

• IPA: [bʊɟiːt͡s]

dělení

• bu-díc

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa budit
   • V tom vojínova berle ranou silnou dopadla na stůl, pozor budíc všech.