bzučení

čeština

výslovnost

• IPA: [bzʊt͡ʃɛɲiː]

dělení

• bzu-če-ní

podstatné jméno

• rod střední
• verbální substantivum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	bzučení	bzučení
genitiv	bzučení	bzučení
dativ	bzučení	bzučením
akuzativ	bzučení	bzučení
vokativ	bzučení	bzučení
lokál	bzučení	bzučeních
instrumentál	bzučením	bzučeními

význam

1. temný sykavý znělý zvuk znějící jako bz, který vydává např. hmyz; vydávání takového zvuku
2. zpívání polohlasně se zavřenými ústy

překlady

1. • angličtina: hum, buzzing, whirr
2. • angličtina: hum

synonyma

1. bzukot, bzikání, bzikot
2. broukání, pobrukování

související

• bzučet
• bzučivý
• bzučivě
• bzukot
• bz, bzz, bzzz
• bzum
• dobzučení
• rozbzučení (se)
• zabzučení
• bzučívání