církevník

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡siːrkɛvɲiːk]

dělení

• cír-kev-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	církevník	církevníci
genitiv	církevníka	církevníků
dativ	církevníkovi / církevníku	církevníkům
akuzativ	církevníka	církevníky
vokativ	církevníku	církevníci
lokál	církevníkovi / církevníku	církevnících
instrumentál	církevníkem	církevníky

význam

1. (zpravidla) (hanlivě) oddaný příslušník církve

související

• církevnice
• církevničit
• církevnický
• církev