„Musíme svrhnout vládu,“ křičí se na náměstích, ale to je tak všechno. A tak zatímco ve Francii by hořelo půl Paříže, u nás chcimíři na Malostranském náměstí hrají na hrnce a pokličky, vesele skandují „Demisi“ a tančí při tom seřazení do hada, jak kdyby hrála pecka Jede jede mašinka od Maxim Turbulenc v nekonečné trýznivé smyčce.[1]
Chcimíři prostě nepodceňovali Rusko. Stejně tak chcimíři nepodceňují arabský svět, který už se fakt nepodobá době před třiceti roky. Chcimíři si myslí, že válka být neměla, nebo měla být rychle ukončena. Chcimíři vědí, že Rusko nedělá sovětské impérium, ale nechce si pustit NATO k hranicím víc než je nutné. Chcimíři vědí, že Rusko není zaostalé, ale specifické.[2]
