Kadet Biegler, který od té doby, kdy jsme vyjeli z Brucku, snědl třicet kremrolí, jak se mně přiznal, a pil všude na nádražích jen převařenou vodu, pane hejtmane,...[1]
Pětatřicet chlebíčků, je nám jako v nebíčku, pětatřicet kremrolí, co se v puse rozdrolí. (...) Když to všechno spapají, pak ještě pětatřicet kakaí, ježišmárjá - kakají![2]