U boudy ze suchého chvojí, jež stromy sadu skryta je, pes vyje táhlou bázeň svoji, kams stranou čumák zvedaje.[1]
Pražské ulice zdobily důmyslné slavobrány, vysoké několik metrů a zdobené čerstvým chvojím, květinami a elektrickými lampičkami.[2]
Tichá říčka vinula se / oklikou od vísky sterou,/tu vrb, olší tlupou šerou,/lučinou tam kyprou zase,/onde pokraj lesní skály,/kde tak mnohý do ní vnořen/spletitý se černal kořen,/kde se do vln hroužit zdály/obráceny dolů hlavou/dříny, jedle chvojí tmavou.[3]
↑MACHAR, Josef Svatopluk. Pele-Mele : básně J. S. Machara : (1884-1890). Praha : Bursík & Kohout, 1892. S. 76.
↑PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha : Brána, 2006. ISBN80-7243-290-7. Kapitola Chceme uzavřené jazykové území aneb Staletý boj Němců s Čechy, s. 127.
Článek Chvojí ve Wikipedii