crimen

latina

výslovnost

• IPA: [ˈkriːmen]

etymologie

Přes staroitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *kréymn̥. Srovnej např. starořecké κρῖμα velmi podobných významů.

podstatné jméno

• rod střední (neutrum)
• 3. deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	crīmen	crīmina
genitiv	crīminis	crīminum
dativ	crīminī	crīminibus
akuzativ	crīmen	crīmina
vokativ	crīmen	crīmina
ablativ	crīmine	crīminibus

význam

1. výčitka
2. rozsudek, rozhodnutí soudu, ortel, verdikt
3. zločin
4. žaloba

synonyma

1. —
2. sententia, iudicium
3. scelus, nefās
4. —

související

• incrīmināre
• cernere
• discrīmen
• recrīmināre
• crīminātiō
• discrētiō