Spalování probíhá téměř dokonale, takže výroba dřevěného uhlí neobtěžuje okolí dýmem a zápachem. Díky tomu je možné pracovat i v místech, kde by výroba dřevěného uhlí v tradičním milíři vůbec nepřipadala v úvahu.[1]
Jsou kaktusáři, kteří věří v mramorový prášek, kdežto jiní věří v prášek cihlový a opět jiní v dřevěné uhlí; jedni uznávají zálivku, zatímco druzí ji zavrhují; jsou některá hlubší tajemství Pravé Kaktusové Půdy, která vám žádný kaktusář neprozradí, ani kdybyste ho lámali kolem.[2]
postavili jsme topeniště a kulaté ohniště ze šamotových cihel...na ohniště jsme dali rošt a na ten jsme začali skládat výrobky a prokládali dřevěným uhlím a dřevem...
Článek Dřevěné uhlí ve Wikipedii