češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [dadɔʊ̯t͡s]

děleníEditovat

  • da-douc

slovesoEditovat

  • dokonavé

významEditovat

  1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa dát
    • „Oni tě neusmrtí; kdybych ti později nebyla nakloněna, pak se usmrtím sama.“ Pak utřela Jerdě oči, které nad takou upřímností opět byly počaly slzeti, a dadouc ruce do teplého náručíku, zvolala: „Hle, toť mé sídlo!“[1]

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Hans Christian Andersen: Královna sněhu/Pátá povídka. Malá loupežnice v překladu Karla Bohuše Kobera, Praha 1872