definitivní
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [dɛfɪnɪtɪvɲiː]
dělení
editovat- de-fi-ni-tiv-ní
přídavné jméno
editovat- měkké
skloňování
editovatčíslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní |
genitiv | definitivního | definitivního | definitivní | definitivního | definitivních | definitivních | definitivních | definitivních |
dativ | definitivnímu | definitivnímu | definitivní | definitivnímu | definitivním | definitivním | definitivním | definitivním |
akuzativ | definitivního | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní |
vokativ | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní | definitivní |
lokál | definitivním | definitivním | definitivní | definitivním | definitivních | definitivních | definitivních | definitivních |
instrumentál | definitivním | definitivním | definitivní | definitivním | definitivními | definitivními | definitivními | definitivními |
stupňování
editovatstupeň | tvar |
---|---|
pozitiv | definitivní |
komparativ | definitivnější |
superlativ | nejdefinitivnější |
význam
editovat- konečný
- Rozbití francouzské armády a rozdrcení Maginotovy linie je současně symbolem zhroucení starého světa a starého myšlení, je to definitivní porážka liberalistického kapitalismu a falešné demokracie.[1]
- trvalý
- Z rohovitých vláken vyvine se jedno zvláště silně a tvoří osten, na němž ostatní tvoří prapor; na bradavce škárové vytvoří se z nově se tvořících buněk rohových, které se již nedělí ve vlákna, brk. Tak vznikne peří definitivní; bradavka škárová konečně zaschne v podobě duše.[2]
překlady
editovat- konečný
- angličtina: definitive, ultimate
- —
poznámky
editovat- ↑ Alois Eliáš: Do práce pro nový svět
- ↑ Peří. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Peří Díl 19, s. 475–477.