konečný

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnɛt͡ʃniː]
•  konečný^{? • info}

dělení

• ko-neč-ný

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

Číslo	singulár				plurál
Rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	konečný	konečný	konečná	konečné	koneční	konečné	konečné	konečná
genitiv	konečného	konečného	konečné	konečného	konečných	konečných	konečných	konečných
dativ	konečnému	konečnému	konečné	konečnému	konečným	konečným	konečným	konečným
akuzativ	konečného	konečný	konečnou	konečné	konečné	konečné	konečné	konečná
vokativ	konečný	konečný	konečná	konečné	koneční	konečné	konečné	konečná
lokál	konečném	konečném	konečné	konečném	konečných	konečných	konečných	konečných
instrumentál	konečným	konečným	konečnou	konečným	konečnými	konečnými	konečnými	konečnými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	konečný
komparativ	konečnější
superlativ	nejkonečnější

význam

1. takový, jejž již nelze změnit
2. takový, jejž má konec resp. meze

překlady

1. definitivní

   • angličtina: final
   • francouzština: final
   • italština: finale
   • němčina: endlich, end-, End-
   • slovenština: konečný
2. omezený

   • angličtina: finite
   • francouzština: fini
   • němčina: endlich
   • slovenština: konečný

synonyma

1. definitivní, finální
2. omezený

antonyma

1. počáteční, prvotní
2. nekonečný, neomezený

související

• končit
• skončit
• ukončit
• konečnost
• konečně
• nekonečný
• bezkonečný

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2013-10-14]. Heslo konečný.