diakritický

čeština

výslovnost

• IPA: [dɪjakrɪtɪt͡skiː]  diakritický^{? • info}

dělení

• dia-kri-tic-ký

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	diakritický	diakritický	diakritická	diakritické	diakritičtí	diakritické	diakritické	diakritická
genitiv	diakritického	diakritického	diakritické	diakritického	diakritických	diakritických	diakritických	diakritických
dativ	diakritickému	diakritickému	diakritické	diakritickému	diakritickým	diakritickým	diakritickým	diakritickým
akuzativ	diakritického	diakritický	diakritickou	diakritické	diakritické	diakritické	diakritické	diakritická
vokativ	diakritický	diakritický	diakritická	diakritické	diakritičtí	diakritické	diakritické	diakritická
lokál	diakritickém	diakritickém	diakritické	diakritickém	diakritických	diakritických	diakritických	diakritických
instrumentál	diakritickým	diakritickým	diakritickou	diakritickým	diakritickými	diakritickými	diakritickými	diakritickými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	diakritický
komparativ	diakritičtější
superlativ	nejdiakritičtější

význam

1. který odděluje nebo odlišuje
2. který se zabývá diakritickými znaménky nebo ve kterém se používají diakritická znaménka
   • Diakritický pravopis u nás zavedl Jan Hus.

překlady

1. oddělující nebo odlišující

   • francouzština: diacritique
   • nizozemština: diakritisch
2. —

fráze a idiomy

• diakritické znaménko