Doufejme, že p. dr. Hodža, který, bohudíky, nepodléhá cynické sugesci bolševického tažení proti diktatuře — fašistické, nezapomene, že bychom byli zrovna my první obětí války...[1]
Historik Hlaváček připomíná, kdo byl Koněv: 1918 až 1919 se podílel na krvavém teroru proti hladovějícím rolníkům v okolí severoruské Vologdy, v jeho rodném kraji, 1921 měl podíl na brutálním potlačení rebelie kronštadtských námořníků bouřících se proti bolševické diktatuře, byl též věrným spolupracovníkem německých důstojníků, kteří v Sovětském svazu působili na základě rapallské smlouvy, 1938 působil jako vojenský poradce v Mongolské lidové republice, sovětské kolonii, a to v době, kdy zde za účasti Rudé armády byly zavražděny a popraveny desetitisíce lidí, například buddhistických mnichů… Má smysl pokračovat?[2]
Tuctové ideály, budiž; ale kdybych se k nim divoce zatvářil a pronesl něco neurčitého o nastávající revoluci a diktatuře proletariátu, – nebylo by to, lidičky, za dnešních poměrů také něco náramně tuctového?[3]
