Vzhledem k mimořádné koncentraci moci zanikala diktatura nejen dosažením cíle (např. porážkou nepřítele), ale i uplynutím relativně krátké lhůty: diktátor se po 6 měsících musel své funkce vzdát. Diktatura rovněž zanikala s koncem úřední lhůty konsula, který jmenování diktátora provedl.[1]
Každá diktatura (i ta podniková nebo rodinná) je svým způsobem legrační. Tyranie svými každodenními i slavnostními projevy buď nedosahuje na míru lidské důstojnosti, nebo ji zbrkle překračuje ve snaze vytvářet cosi gigantického, nebývalého a neopakovatelného.[2]
