distinkce

čeština

výslovnost

• IPA: [dɪstɪŋkt͡sɛ]

dělení

• di-s-tink-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	distinkce	distinkce
genitiv	distinkce	distinkcí
dativ	distinkci	distinkcím
akuzativ	distinkci	distinkce
vokativ	distinkce	distinkce
lokál	distinkci	distinkcích
instrumentál	distinkcí	distinkcemi

význam

1. odlišnost, rozlišující vlastnost
   • ...;ale když přijdete blíž, vidíte, že to neřvou hráči, ba ani diváci, nýbrž makléři, kteří se zmítají před publikem a uzavírají sázky na Modré nebo na Červené, což jsou distinkce hrajících mužstev.
2. odznak hodnosti, hodnost
   • Dokonce si strhli ty rakousko-uherské distinkce a dali si stužky v červenobílých barvách.