čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • vlast-nost

etymologie

editovat

Od slova vlastní s původním významem „co náleží pod něčí vládu“,[1] které je odvozeno od staročeského vlast („země, krajina, oblast“,[2] dnešní význam je zúžen). Praslovanské *volstь („vláda, moc“) je odvozeno od *volsti („vládnout“) s 1. osobou přítomného času *voldǫ[3][4] a to z indoevropského *u̯aldh-, rozšířeného kořene *u̯al- („být silný“).[5]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vlastnost vlastnosti
genitiv vlastnosti vlastností
dativ vlastnosti vlastnostem
akuzativ vlastnost vlastnosti
vokativ vlastnosti vlastnosti
lokál vlastnosti vlastnostech
instrumentál vlastností vlastnostmi

význam

editovat
  1. podstatný znak věci nebo jevu
    • chemické vlastnosti prvku
  2. základní rys povahy projevující se v chování člověka
    • zbavit se záporných vlastností

překlady

editovat
  1. znak věci nebo jevu
  2. rys lidské povahy

synonyma

editovat
  1. atribut, rys, kvalita, příznak
  2. rys, kvalita, atribut, příznak

poznámky

editovat
  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „vlast“, s. 693–694.
  2. BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Heslo „vlast“, s. 570.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vlast“, s. 716.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vlastní“, s. 716.
  5. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vládnout“, s. 715.

externí odkazy

editovat