vlastnost

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • vlast-nost

etymologieEditovat

Od slova vlastní s původním významem „co náleží pod něčí vládu“,[1] které je odvozeno od staročeského vlast („země, krajina, oblast“,[2] dnešní význam je zúžen). Praslovanské *volstь („vláda, moc“) je odvozeno od *volsti („vládnout“) s 1. osobou přítomného času *voldǫ[3][4] a to z indoevropského *u̯aldh-, rozšířeného kořene *u̯al- („být silný“).[5]

podstatné jménoEditovat

  • rod ženský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ vlastnost vlastnosti
genitiv vlastnosti vlastností
dativ vlastnosti vlastnostem
akuzativ vlastnost vlastnosti
vokativ vlastnosti vlastnosti
lokál vlastnosti vlastnostech
instrumentál vlastností vlastnostmi

významEditovat

  1. podstatný znak věci nebo jevu
    • chemické vlastnosti prvku
  2. základní rys povahy projevující se v chování člověka
    • zbavit se záporných vlastností

překladyEditovat

  1. znak věci nebo jevu
  2. rys lidské povahy

synonymaEditovat

  1. atribut, rys, kvalita, příznak
  2. rys, kvalita, atribut, příznak

poznámkyEditovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „vlast“, s. 693–694.
  2. BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Heslo „vlast“, s. 570.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vlast“, s. 716.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vlastní“, s. 716.
  5. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vládnout“, s. 715.

externí odkazyEditovat