divče

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɪft͡ʃɛ]

podstatné jméno

význam

1. (v chodském nářečí) děvče
   • „Barka, s kympa si to šla?“ optala se jí selka. „S Konopouc Hadamem,“ klidně se už přiznávala a dodala upřímně: „Vemu si ho za muže.“ „Vem, divče, vem, nechybíš, je to hodnyj člověk.“