podstatné jméno (1)
editovat
- genitiv singuláru substantiva družec
- akuzativ singuláru substantiva družec
- [Antifos] Cíle minul, však Leuka, Odyssea družce milého, v tříslo zasáhl kopím, když mrtvolu táhl k Achajským (…)[1]
- akuzativ plurálu substantiva družec
podstatné jméno (2)
editovat
- dativ singuláru substantiva družka
- „Ba, to je roztomilé pospání vedle ní. Ty, Frantino, co myslíš, přijdou zejtra?“ ptalo se děvče, obracejíc se ke své družce.[2]
- lokál singuláru substantiva družka
- ↑ Homér: Ilias, překlad Antonín Škoda
- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola X, s. 130–140.