družec

čeština

výslovnost

• IPA: [drʊʒɛt͡s]

dělení

• dru-žec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	družec	družci
genitiv	družce	družců
dativ	družci	družcům
akuzativ	družce	družce
vokativ	družče	družci
lokál	družci	družcích
instrumentál	družcem	družci

význam

1. (archaicky) manžel, druh, přítel
   • „(…) Sám proto ustoupám teď právě a též jsem i družcům Argejským kázal se kolem tu shromážditi všechněm (…)“