Vychází ze středolatinského duplicitas, které se vyvinulo z latinského duplex. Slovo duplex je složeninou z duo („dva“) a plectere („plést, spojovat“).[1][2]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
duplicita
|
duplicity
|
| genitiv
|
duplicity
|
duplicit
|
| dativ
|
duplicitě
|
duplicitám
|
| akuzativ
|
duplicitu
|
duplicity
|
| vokativ
|
duplicito
|
duplicity
|
| lokál
|
duplicitě
|
duplicitách
|
| instrumentál
|
duplicitou
|
duplicitami
|
- druhé opakování
- dvojitost, zdvojení, duplikace, duplikatura
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
duplicita
|
duplicity
|
| genitiv
|
duplicity
|
duplicít
|
| dativ
|
duplicite
|
duplicitám
|
| akuzativ
|
duplicitu
|
duplicity
|
| lokál
|
duplicite
|
duplicitách
|
| instrumentál
|
duplicitou
|
duplicitami
|
- duplicita
- duplicitnosť, dvojitost, zdvojenosť, dvojnásobnosť
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „duplikát“, s. 144.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „PLEK-“, s. 54.
Článek Duplicita ve Wikipedii