čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [dʊplɪt͡sɪta]

dělení

editovat
  • du-pli-ci-ta

etymologie

editovat

Vychází ze středolatinského duplicitas, které se vyvinulo z latinského duplex. Slovo duplex je složeninou z duo („dva“) a plectere („plést, spojovat“).[1][2]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ duplicita duplicity
genitiv duplicity duplicit
dativ duplicitě duplicitám
akuzativ duplicitu duplicity
vokativ duplicito duplicity
lokál duplicitě duplicitách
instrumentál duplicitou duplicitami

význam

editovat
  1. druhé opakování

synonyma

editovat
  1. dvojitost, zdvojení, duplikace, duplikatura

překlady

editovat

související

editovat

slovenština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [dʊplɪt͡sɪta]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ duplicita duplicity
genitiv duplicity duplicít
dativ duplicite duplicitám
akuzativ duplicitu duplicity
lokál duplicite duplicitách
instrumentál duplicitou duplicitami

význam

editovat
  1. duplicita

synonyma

editovat
  1. duplicitnosť, dvojitost, zdvojenosť, dvojnásobnosť

související

editovat

poznámky

editovat
  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „duplikát“, s. 144.
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „PLEK-“, s. 54.

externí odkazy

editovat