dvojtečka

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdvɔjtɛt͡ʃka]

dělení

• dvoj-teč-ka

etymologie

Spojením číslovky dvě, dva a substantiva tečka.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dvojtečka	dvojtečky
genitiv	dvojtečky	dvojteček
dativ	dvojtečce	dvojtečkám
akuzativ	dvojtečku	dvojtečky
vokativ	dvojtečko	dvojtečky
lokál	dvojtečce	dvojtečkách
instrumentál	dvojtečkou	dvojtečkami

význam

1. interpunkční znaménko tvořené dvěma tečkami nad sebou umístěnými na straně (většinou pravé) posledního slova, uvádějící přímou řeč nebo nějaký výčet
   • Před uvozovkami přímé řeči může kromě dvojtečky stát např. také čárka.
2. (nesprávně:) diakritické znaménko tvořené dvojtečkou (1) nad písmenem, totiž ležaté

překlady

1. interpunkční značka

   • angličtina: colon
   • francouzština: deux-points m
   • italština: due punti m
   • maďarština: kettőspont
   • němčina: Doppelpunkt m
   • polština: dwukropek m
   • ruština: двоеточие s
   • řečtina: άνω και κάτω τελεία ž
   • slovinština: dvopičje s
   • španělština: dos puntos
2. —

synonyma

1. —
2. trema, rozlučník; přehláska, umlaut

související

• tknout
• tečka
• tečna
• tečkovaný
• vytečkovat
• týkat se
• vytknout
• protknout

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-02-11]. Heslo dvojtečka.

externí odkazy

• Článek Dvojtečka ve Wikipedii