eremita

čeština

výslovnost

• IPA: [ˀˈɛrɛmɪta]

dělení

• ere-mi-ta

etymologie

Z latinského erēmita, které ze starořeckého ἐρημίτης (erēmítēs, „člověk z pustiny, obyvatel pouště“), které vychází ze substantiva ἐρημία - pustina, poušť, které z ἔρημος, příp. ἐρῆμος. Srovnej např. eremitáž, ruské эрмитаж nebo anglické hermit.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	eremita	eremité
genitiv	eremity	eremitů
dativ	eremitovi	eremitům
akuzativ	eremitu	eremity
vokativ	eremito	eremité
lokál	eremitovi	eremitech
instrumentál	eremitou	eremity

význam

1. (knižně) poustevník
   • Má snad ten poustevník kuřata? tázal se Sancho. Málo který eremita jest bez nich, odpověděl D. Quijote, neboť nynější nepodobají se oněm v pustinách egyptských, odívajícím se listy palmovými a živícím se kořínky.

synonyma

1. anachoréta

související

• eremitka
• eremitský

italština

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	eremita	eremite

význam

1. poustevník

synonyma

1. romito, anacoreta

související

• eremiticamente

latina

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	eremita	eremite

význam

1. poustevník

portugalština

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	eremita	eremitas

význam

1. poustevník

španělština

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	eremita	eremitas

význam

1. poustevník

synonyma

1. anacoreta, ermitaño

související

• eremítico
• ermitaño
• ermita