fjell

norština (bokmål)

výslovnost

• IPA: [fjɛl]

etymologie

Přes staroseverské fjall z předpokládaného pragermánského *falisaz. Srovnej např. německé Felsen, Fels, švédské fjäll či anglické archaické fell.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum		singulár		plurál
		neurč.	urč.	neurč.	urč.
bokmål	nominativ	fjell	fjellet	fjell	fjella / fjellene

význam

1. hora