hjort

dánština

výslovnost

• IPA: [jɒːd̥], [jɔːrt]

etymologie

Ze staronorského hjǫrtr, které z předpokládaného pragermánského *herutaz, jež vychází z praindoevropského základu *ḱerh₂- — doslova roh, rohatý, rohaté zvíře. Srovnej zejména německé Hirsch a anglické hart téhož významu. Vzdáleněji pak srovnej latinské cervus, ruské корова, české sršeň, kráva, srna.

podstatné jméno

• rod společný

význam

1. jelen

norština (bokmål)

výslovnost

• IPA: [jʊrt]

homofony

• gjort

etymologie

Ze staronorského hjǫrtr, které z nedoloženého pragermánského *herutaz, jež vychází z praindoevropského základu *ḱerh₂- — doslova roh, rohatý, rohaté zvíře. Srovnej zejména německé Hirsch a anglické hart téhož významu. Vzdáleněji pak srovnej latinské cervus, ruské корова, české sršeň, kráva, srna.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum		singulár		plurál
		neurč.	urč.	neurč.	urč.
bokmål	nominativ	hjort	hjorten	hjortar	hjortane
	genitiv	hjorts	hjortens	hjortars	hjortanes

význam

1. jelen

švédština

výslovnost

• IPA: [jʊʈː]
• 1. intonace

homofony

• gjort

etymologie

Přes starošvédštinu ze staronorského hjǫrtr, které z předpokládaného pragermánského *herutaz, jež vychází z praindoevropského základu *ḱerh₂- — doslova roh, rohatý, rohaté zvíře. Srovnej zejména německé Hirsch a anglické hart téhož významu. Vzdáleněji pak srovnej latinské cervus, ruské корова, české sršeň, kráva, srna.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	hjort	hjorten	hjortar	hjortarna
genitiv	hjorts	hjortens	hjortars	hjortarnas

význam

1. jelen

související

• dovhjort
• hjortfärs
• hjorthorn
• hjortsadel