Žaltář mě zachránil, když jsem ho zvedl nad hlavu. Blesk uhodil do něj, spálil jeho plátěný obal, ale k mojí hlavě se dostal jen po stranách. Dost se divím, že mi neupálil uši.
"Protože tě nikdy nikdo nepřepad. Ale já jsem viděl větší frajery než seš ty dorazit do garáže celý roztřesený, poněvadž jim ňákej hajzlík přiložil k hlavě bouchačku a zařval: Já ti vystřelím mozek z hlavy; dej mi všechny svý peníze! Jediný takovýhle souvětí, to mně věř, tě přivede do rozpoložení, v kterým máš sotva chuť vyprávět celou tu stóry ňákýmu poldovi s nařvanou držkou, co u toho eště žere..[1]
Když Průcha viděl večer záznam, vstaly mu vlasy hrůzou na hlavě a zařval: "Tohle musí ven!" Leo Mauss se ho pokoušel přesvědčit, že Richard OKO v kontejneru sledovat nemůže, ale nepřesvědčil[2]
Omlouváš se. Prosíš o odpuštění. Říkáš jí, že toho nosíš v hlavě tolik. Těžko si vybavuješ detaily.[3]
"Když už mluvíme o tom myšlení, pane," začal Noby, který se rozhodl vrhnout se do věcí po hlavě, "nenašel jste náhodou ve svém nabitém programu chvilku na to, abyste se zamyslel nad povýšením nového seržanta?"[4]