pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
hrobař
|
hrobaři
|
genitiv
|
hrobaře
|
hrobařů
|
dativ
|
hrobaři / hrobařovi
|
hrobařům
|
akuzativ
|
hrobaře
|
hrobaře
|
vokativ
|
hrobaři
|
hrobaři
|
lokál
|
hrobaři / hrobařovi
|
hrobařích
|
instrumentál
|
hrobařem
|
hrobaři
|
- osoba, která kope a spravuje hroby
- K polednímu vrzající branou vešel na hřbitov hrobař a jal se vykopávati nový hrob.[1]
- V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, kopat hroby byl můj ideál.[2]
- (přeneseně, expresivně) ničitel
—
- hrobník, (lidově) havran, (nářečně) kopidol, kopidul[3]
- —