intendance

čeština

výslovnost

• IPA: [ɪntɛndant͡sɛ]

dělení

• in-ten-dan-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	intendance	intendance
genitiv	intendance	intendancí
dativ	intendanci	intendancím
akuzativ	intendanci	intendance
vokativ	intendance	intendance
lokál	intendanci	intendancích
instrumentál	intendancí	intendancemi

význam

1. vrchní dozor, vrchní správa (dříve hlavně divadelní)
2. intendatura v Československé armádě do r. 1939, intendanční služba = řídící orgán hospodářsko-správní služby u vyšších velitelství, pečovala o finanční hospodaření, ubytování, zásobování potravinami, výstrojí (ne však zbraněmi) apod.