kštice
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ˈkʃcɪt͡sɛ]
etymologie editovat
Přes staročeské kčticě z praslovanského *kъčica, odvozeniny od předpokládaného *kъka. Takto souvisí se slovem kučera. Dále z praindoevropského výrazu pro křivost, ohýbání.[1]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
varianty editovat
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | kštice | kštice |
genitiv | kštice | kštic |
dativ | kštici | kšticím |
akuzativ | kštici | kštice |
vokativ | kštice | kštice |
lokál | kštici | kšticích |
instrumentál | kšticí | kšticemi |
význam editovat
- (knižně, expresivně) husté vlasy, pramen vlasů
- Hluboko až pod pás táhly se jí po těle měkké, hedvábné její kadeře, zachytnuvší se lehkou, rozevlátou svojí kšticí na vyzdvižené vlně potrhujících sebou kyčlí. Shrnula za malé ouško uvolněné praménky a levou rukou, ve které držela větvičku břízy, pohladila se po temeni hlavy vzad.[3]
- Husté kštice již sšedly mu, nic z lorda nezbývalo, jenž z Sestu v Abyd plul.[4]
- Její kštice i profil se odrážejí na jasném pozadí. Okouzlující obraz dramatické účinnosti.[5]
překlady editovat
synonyma editovat
poznámky editovat
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kštice“, s. 319.
- ↑ SVĚRÁK, František. Nářečí na Břeclavsku a v dolním Pomoraví. Brno : Universita Jana Evangelisty Purkyně, 1966. S. 29. (Čeština, Moravština)
- ↑ Vilém Mrštík: Pohádka máje/XVII.
- ↑ ROGERS, Samuel. Na smrt lorda Byrona. Překlad Jaroslav Vrchlický.
- ↑ PERRUCHOT, Henri. Život Toulouse-Lautreca. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Kapitola Rezavá Róza, s. 146.