kůrový

čeština

výslovnost

• IPA: [kuːrɔviː]

dělení

• ků-ro-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kůrový	kůrový	kůrová	kůrové	kůroví	kůrové	kůrové	kůrová
genitiv	kůrového	kůrového	kůrové	kůrového	kůrových	kůrových	kůrových	kůrových
dativ	kůrovému	kůrovému	kůrové	kůrovému	kůrovým	kůrovým	kůrovým	kůrovým
akuzativ	kůrového	kůrový	kůrovou	kůrové	kůrové	kůrové	kůrové	kůrová
vokativ	kůrový	kůrový	kůrová	kůrové	kůroví	kůrové	kůrové	kůrová
lokál	kůrovém	kůrovém	kůrové	kůrovém	kůrových	kůrových	kůrových	kůrových
instrumentál	kůrovým	kůrovým	kůrovou	kůrovým	kůrovými	kůrovými	kůrovými	kůrovými

význam

1. vztahující se k kůře
2. vztahující se ke kůru
   • V sakristii právě cinknul zvonek, když učitel zmizel v přítmí kůrového schodiště.