Příliš mnozí zůstávali bezradně stát nad prostorem, zatímco i drobný barokní kameníček věděl, jaké dimenze musí dát své státui, aby obstála třeba v prostoru návsi, pod lipou.[1]
Jen to připustil, že hnízdí vtěch keřích na mokřině kameníček. Jest to zvíře, které je ráno ptákem aodpoledne žábou, jinak ale nic zlého.[7][8] (Tento význam může být shodný s výše uvedeným významem „bělořit“, neboť tento pták se dle lidové pověry údajně měnil v žábu)[6]
(zastarale, nářečně) ten, kdo házíkamením(středočeské nářečí)[9]
↑ kameníček. In BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. S.139.
↑ KOTT, František Štěpán. Příspěvky k česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Dostupné online. Heslo „Kulík“, s.175.
1 2 3 MORAVEC, Bedřich. Zvířata v lidovém podání a pověrách. Háj. Ústřední časopis pro lesníky, myslivce, lovce a přátele přírody, 1922, roč. LI, čís. 12. Přetištěno na Myslivost.cz.
↑ KOTT, František Štěpán. Třetí příspěvek k česko-německému slovníku, zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. Heslo „Kameníček“, s.598.
↑ brusinka. In BARTOŠ, František. Dialektický slovník moravský. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. S.29.
↑ KOTT, František Štěpán. Třetí příspěvek k česko-německému slovníku, zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. Dostupné online. Heslo „Kameníček“, s.120.
↑ ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. Kašpar Lén. Zlatá Praha, 1906, roč. XXIII, čís. 39, s. 338. Dostupné online.