kaplanovat

čeština

výslovnost

• IPA: [kaplanɔvat]

sloveso

• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	kaplanuji	kaplanuješ	kaplanuje	kaplanujeme	kaplanujete	kaplanují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kaplanuj	kaplanujme	kaplanujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kaplanoval	kaplanovala	kaplanovalo	kaplanovali	kaplanovaly	kaplanovala
trpné	kaplanován	kaplanována	kaplanováno	kaplanováni	kaplanovány	kaplanována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kaplanuje	kaplanujíc	kaplanujíce

význam

1. působit jako kaplan
   • „Já jsem tu z lásky k panu faráři, a kdybych chtěl, můžu jtí okamžitě kaplanovat k bratru do Domažlic, děkanství nás oba uživí.“