klekání

čeština

výslovnost

• IPA: [klɛkaːɲiː]

dělení

• kle-ká-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	klekání	klekání
genitiv	klekání	klekání
dativ	klekání	klekáním
akuzativ	klekání	klekání
vokativ	klekání	klekání
lokál	klekání	klekáních
instrumentál	klekáním	klekáními

význam

1. zaujímání polohy na kolenou
2. (církevní) zvonění k ranní nebo večerní modlitbě

překlady

1. zaujímání polohy na kolenou

   • němčina: Niederknien s
2. zvonění

   • němčina: Angelusläuten s, Morgenglocke ž, Abendglocke ž, Morgenläuten s, Morgengeläute s, Abendgeläute s

související

• klek
• klekat
• klekátko
• klekačka
• klekáníčko
• klekánice
• klekáníček
• klekáník