klepnouc

čeština

výslovnost

• IPA: [klɛpnɔʊ̯t͡s]

dělení

• klep-nouc

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa klepnout
   • Komtessa se usmála, panímáma ale klepnouc pana otce přes ruku, pravila: „Mnoho řečí, pantáto.“

související

• klepna
• klepnouce