knä

švédština

výslovnost

• IPA: [knɛː]

etymologie

Přes staronorštinu z předpokládaného pragermánského *knewą. Srovnej např. německé Knie nebo anglické knee téhož významu. Ještě vzdálenějším příbuzným je pak starořecké γόνυ.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	knä	knät / knäet	knän	knäna
genitiv	knäs	knäts / knäets	knäns	knänas

význam

1. koleno

fráze

• falla på knä – klečet
• ställa sig på knä – kleknout si, pokleknout