klečet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈklɛt͡ʃɛt]

dělení

• kle-čet

sloveso

varianty

• (zastarale) klečeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	klečím	klečíš	klečí	klečíme	klečíte	klečí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kleč	klečme	klečte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	klečel	klečela	klečelo	klečeli	klečely	klečela
trpné	klečen	klečena	klečeno	klečeni	klečeny	klečena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kleče	klečíc	klečíce

význam

1. spočívat většinou váhy svého těla na (vlastních) ohnutých kolenou
   • Co se nohou týče, dají se všelijak skládat; lze sedět na bobku, klečet na kolenou, vpravit nějak nohy pod sebe, nebo konečně si je dát za krk…
   • „Mrtví nemluví, Mary,“ řekl. Jeho tvář na ni kývala, blížila se k ní a náhle se rozplynula. Už neklečela v kuchyni na podlaze, držíc se rukama stolu. Byla opět dítětem a běžela vedle otce k útesům na pobřeží.

překlady

1. být na kolenou

   • angličtina: kneel
   • francouzština: être à genoux
   • chorvatština: klečati
   • němčina: knien
   • polština: klęczeć
   • ruština: стоять на коленях
   • řečtina: γονατίζω
   • španělština: estar arrodillado

související

• klek
• klekat
• kleknout