čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [knɛdliːkuː]

dělení editovat

  • kne-d-lí-ků

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

význam editovat

  1. genitiv množného čísla substantiva knedlík
    • Sebrala jsem talíře od polévky, můj snoubenec utíral papírovým ubrouskem tvář strýci Pepinovi, maminka přinášela mísu kouřících knedlíků, ve dveřích se zasmála a řekla tichounce:... A nezvítězili byste... A strýc Pepin vyletěl ze židle, a zařval... A zvítězili bysme! A slavně![1]
    • Ale česká stopa je ve Valle di Ledro zřetelná také jinak. I bezmála po sto letech je tam totiž na místní gastronomii patrný vliv českých knedlíků a škubánků.

překlady editovat

  1. genitiv plurálu podstatného jména knedlík

poznámky editovat

  1. Bohumil HRABAL: Svatby v domě, nakl. Mladá fronta, Praha 1994 — cit. dle Kontext.korpus.cz