Aroma jahod, ve kterém se snoubí výrazná kyselinka s vyzrálou sladkostí, se hodí ke křehkému těstu, tvarohovým knedlíkům i tučné smetaně.
A nad Středozemním mořem zpíval si dobrý voják Švejk: „Kdo chce býti veliký, musí jísti knedlíky, ajn, cvaj, na vojně ho nezabijou, ajn, cvaj, poněvadž jed knedlíky, ty vojanský knedlíky jako hlavy veliký, ajn, cvaj.“[1]
Stručně doplním, že se dodnes nejen v kuchyni rakouských rodin i mnohých restaurací udržela nekonečná řada zajímavých pokrmů, které se u nás přestaly vařit, a tudíž i jíst. Jen jeden příklad za všechny. Také naši sousedé holdují knedlíkům, ale většina z nich je žemlových a těsto doplňuje jednou slanina, podruhé špenát, jindy bylinky a třeba i sýr.
