Možná hledáte Kořalka.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kɔr̝alka]

dělení

editovat
  • ko-řal-ka

etymologie

editovat

Zřejmě z moravského gořalka, kde /k-/ by mohlo být českou hyperkorektností vůči tvaru na /g-/, který je takto považován za chybný (muziga vs muzika, demogracie apod.). Dále z polského gorzałka odvozeného od gorzeć. Slovo je příbuzné s hořet, srovnej pálenka.[1]

podstatné jméno (1)

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kořalka kořalky
genitiv kořalky kořalek
dativ kořalce kořalkám
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalky
lokál kořalce kořalkách
instrumentál kořalkou kořalkami

význam

editovat
  1. lihovina
    • Obyčejně kořalka a rum tluče s lidmi o zem, dělá bum.
    • Troják – kdo trojí nápoj pije (pivo, víno, kořalku).[2]

synonyma

editovat
  1. pálenka; (zhruběle) kořala;[3] (nářečně) kořalice; (zastarale, v obecném jazyce) šnaps, šňaps[4] (zdrobněle, familiárně) kořalička, breberka, (eufemisticky) ohnivá voda

překlady

editovat
  1. lihovina

související

editovat

podstatné jméno (2)

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kořalka kořalkové
genitiv kořalky kořalků
dativ kořalkovi kořalkům
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalkové
lokál kořalkovi kořalkách
instrumentál kořalkou kořalky

význam

editovat
  1. (hanlivě) alkoholik

synonyma

editovat
  1. kořala, ochlasta, spiťar, ožrala, násoska, (v obecném jazyce, hovorově, slangově) alkáč

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kořalka“, s. 303.
  2. Jungmannův Slovník
  3. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo kořala.
  4. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo šnaps.

externí odkazy

editovat