Možná hledáte Kořalka.

čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kɔr̝alka]

dělení editovat

  • ko-řal-ka

etymologie editovat

Zřejmě z moravského gořalka, kde /k-/ by mohlo být českou hyperkorektností vůči tvaru na /g-/, který je takto považován za chybný (muziga vs muzika, demogracie apod.). Dále z polského gorzałka odvozeného od gorzeć. Slovo je příbuzné s hořet, srovnej pálenka.[1]

podstatné jméno (1) editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kořalka kořalky
genitiv kořalky kořalek
dativ kořalce kořalkám
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalky
lokál kořalce kořalkách
instrumentál kořalkou kořalkami

význam editovat

  1. lihovina
    • Obyčejně kořalka a rum tluče s lidmi o zem, dělá bum.
    • Troják – kdo trojí nápoj pije (pivo, víno, kořalku).[2]

synonyma editovat

  1. pálenka; (zhruběle) kořala;[3] (nářečně) kořalice; (zastarale, v obecném jazyce) šnaps, šňaps[4] (zdrobněle, familiárně) kořalička, breberka, (eufemisticky) ohnivá voda

překlady editovat

  1. lihovina

související editovat

podstatné jméno (2) editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kořalka kořalkové
genitiv kořalky kořalků
dativ kořalkovi kořalkům
akuzativ kořalku kořalky
vokativ kořalko kořalkové
lokál kořalkovi kořalkách
instrumentál kořalkou kořalky

význam editovat

  1. (hanlivě) alkoholik

synonyma editovat

  1. kořala, ochlasta, spiťar, ožrala, násoska, (v obecném jazyce, hovorově, slangově) alkáč

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kořalka“, s. 303.
  2. Jungmannův Slovník
  3. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo kořala.
  4. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo šnaps.