čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kɔɲɪklɛt͡s]

dělení editovat

  • ko-nik-lec

etymologie editovat

Z lidového názvu poniklec, souvisejícím se staročeským slovesem poniknúti — „sklonit hlavu“, v narážce na květy sklánějící se k zemi.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ koniklec koniklece
genitiv koniklece konikleců
dativ konikleci koniklecům
akuzativ koniklec koniklece
vokativ konikleci koniklece
lokál konikleci koniklecích
instrumentál koniklecem konikleci

význam editovat

  1. rod bylin z čeledi pryskyřníkovité

překlady editovat

  1. rod bylin

související editovat

slovní spojení editovat

poznámky editovat

  1. A., V.. Koniklec. Naše řeč, 1921, roč. 5, čís. 8, s. 251. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy editovat