čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kɔɲɪklɛt͡s]

dělení

editovat
  • ko-nik-lec

etymologie

editovat

Z lidového názvu poniklec, souvisejícím se staročeským slovesem poniknúti — „sklonit hlavu“, v narážce na květy sklánějící se k zemi.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ koniklec koniklece
genitiv koniklece konikleců
dativ konikleci koniklecům
akuzativ koniklec koniklece
vokativ konikleci koniklece
lokál konikleci koniklecích
instrumentál koniklecem konikleci

význam

editovat
  1. rod bylin z čeledi pryskyřníkovité

překlady

editovat
  1. rod bylin

související

editovat

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. A., V.. Koniklec. Naše řeč, 1921, roč. 5, čís. 8, s. 251. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy

editovat