konsolidace

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnsɔlɪdat͡sɛ]

etymologie

Z latinské předpony con- pro dohromady a solidus, tedy pevný. V češtině se objevuje až ve 20. století.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konsolidace	konsolidace
genitiv	konsolidace	konsolidací
dativ	konsolidaci	konsolidacím
akuzativ	konsolidaci	konsolidace
vokativ	konsolidace	konsolidace
lokál	konsolidaci	konsolidacích
instrumentál	konsolidací	konsolidacemi

význam

1. upevnění, ustálení, urovnání zejména v hospodářské či politické oblasti
   • konsolidace ekonomiky
2. (v ekonomii) sjednocení několika závazků v jeden
   • konsolidace státního dluhu

překlady

1. • angličtina: consolidation
   • finština: konsolidaatio, keskittyminen
   • francouzština: consolidation ž
   • hebrejština: התגבשות ž
   • indonéština: konsolidasi
   • italština: consolidamento m
   • polština: konsolidacja ž
   • portugalština: consolidação ž
   • rumunština: consolidare ž
   • ruština: консолидация ž
   • řečtina: ενοποίηση ž, συγχώνευση ž
   • španělština: consolidación ž
   • ukrajinština: консоліда́ція ž

související

1. konsolidovat