konurbace

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔnurbat͡sɛ]

etymologie

Z novolatinského conurbatio, které utvořeno sadou předpon a přípon k substantivu urbs. Srovnej např. adjektivum urbánní či anglické substantivum suburb.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konurbace	konurbace
genitiv	konurbace	konurbací
dativ	konurbaci	konurbacím
akuzativ	konurbaci	konurbace
vokativ	konurbace	konurbace
lokál	konurbaci	konurbacích
instrumentál	konurbací	konurbacemi

význam

1. (odborně) několik měst, velkoměst nebo aglomerací srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu

překlady

1. polycentrická aglomerace, souměstí

   • angličtina: conurbation
   • francouzština: conurbation ž
   • italština: conurbazione ž
   • katalánština: conurbació ž
   • němčina: Ballungsgebiet, Konurbation ž
   • portugalština: conurbação ž
   • ruština: конурбация ž
   • řečtina: αστικό συγκρότημα s, συνοικισμός m
   • španělština: conurbación ž

synonyma

1. souměstí

související

• konurbační
• konurbovat