kopytní
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [kɔpɪtɲiː]
dělení editovat
- ko-pyt-ní
přídavné jméno editovat
- měkké
skloňování editovat
| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní |
| genitiv | kopytního | kopytního | kopytní | kopytního | kopytních | kopytních | kopytních | kopytních |
| dativ | kopytnímu | kopytnímu | kopytní | kopytnímu | kopytním | kopytním | kopytním | kopytním |
| akuzativ | kopytního | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní |
| vokativ | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní | kopytní |
| lokál | kopytním | kopytním | kopytní | kopytním | kopytních | kopytních | kopytních | kopytních |
| instrumentál | kopytním | kopytním | kopytní | kopytním | kopytními | kopytními | kopytními | kopytními |
význam editovat
- související s kopytem
- Díry pro podkováky mají míti směr stěny kopytní.[1]
poznámky editovat
- ↑ Podkova. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Podkova Díl 19, s. 1009–1010.