| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
kopyto
|
kopyta
|
| genitiv
|
kopyta
|
kopyt
|
| dativ
|
kopytu
|
kopytům
|
| akuzativ
|
kopyto
|
kopyta
|
| vokativ
|
kopyto
|
kopyta
|
| lokál
|
kopytě / kopytu
|
kopytech
|
| instrumentál
|
kopytem
|
kopyty
|
- spodní, koncová část nohy některých (zejména) býložravých savců, tvořená zrohovatělým pouzdrem prstů
- Kůň neklidně frkal a hrabal kopyty.
- Hajného s čepicí na hlavě od čerta rozeznáš podle toho, že většinou nemá ocas ani kopyto.
- (hanlivě) neohrabaný, nešikovný člověk
- Ten Hanousek je ale kopyto. Vždyť nemá ani na divizi!
rohovité pouzdro nohy býložravců
- (částečně, nepřesně) pazneht
- dřevák, dřevo, jelito, nekňuba, nemehlo, nešika, poleno, trdlo, trouba
