koryfej
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈkɔrɪfɛj]
dělení
editovat- ko-ry-fej
etymologie
editovatPřes moderní západoevropské jazyky ze starořeckého κορυφαῖος (koryfaios) — vrcholný, vrcholový, hlavní, které je adjektivem ke κορυφή (koryfé) (vrchol, hlava).
podstatné jméno
editovat- rod mužský životný
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | koryfej | koryfejové |
genitiv | koryfeje | koryfejů |
dativ | koryfeji / koryfejovi | koryfejům |
akuzativ | koryfeje | koryfeje |
vokativ | koryfeji | koryfejové |
lokál | koryfeji / koryfejovi | koryfejích |
instrumentál | koryfejem | koryfeji |
význam
editovat- přední či vynikající osobnost, například v oboru vědy, malířství apod.
- Chirurg se podíval tázavě na koryfeje vnitřního lékařství. (Karel Čapek)
- (knižně, hanlivě) přední činitel, pohlavár, příslušník věrchušky
- Postupně byli nuceni k odchodu neschopní straničtí koryfejové a nepoctiví státní úředníci. Darebáci se začali třást o své posty a koryta.[1]
překlady
editovat- vynikající osobnost, předák
- angličtina: coryphaeus
- francouzština: coryphée m
- italština: corifeo m
- němčina: Koryphäe m
- ruština: корифей m
- řečtina: πρωταγωνιστής m, κορυφαίος m
- —
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ 21. srpen: Poněkud nepříjemný pohled do zpětného zrcátka, článek na stránkách Československej anarchistickej federácii
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.
- MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „koryfej“, s. 145.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.