kostelníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔstɛlɲiːkuːf]

dělení

• kos-tel-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména kostelník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kostelníkův	kostelníkův	kostelníkova	kostelníkovo	kostelníkovi	kostelníkovy	kostelníkovy	kostelníkova
genitiv	kostelníkova	kostelníkova	kostelníkovy	kostelníkova	kostelníkových	kostelníkových	kostelníkových	kostelníkových
dativ	kostelníkovu	kostelníkovu	kostelníkově	kostelníkovu	kostelníkovým	kostelníkovým	kostelníkovým	kostelníkovým
akuzativ	kostelníkova	kostelníkův	kostelníkovu	kostelníkovo	kostelníkovy	kostelníkovy	kostelníkovy	kostelníkova
vokativ	kostelníkův	kostelníkův	kostelníkova	kostelníkovo	kostelníkovi	kostelníkovy	kostelníkovy	kostelníkova
lokál	kostelníkově / kostelníkovu	kostelníkově / kostelníkovu	kostelníkově	kostelníkově / kostelníkovu	kostelníkových	kostelníkových	kostelníkových	kostelníkových
instrumentál	kostelníkovým	kostelníkovým	kostelníkovou	kostelníkovým	kostelníkovými	kostelníkovými	kostelníkovými	kostelníkovými

význam

1. náležící kostelníkovi