čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kɔʊ̯zɛlɲiːkuːf]

dělení editovat

  • kou-zel-ní-kův

etymologie editovat

Odvozeno od podstatného jména kouzelník příponou -ův.

přídavné jméno editovat

  • přivlastňovací

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ kouzelníkův kouzelníkův kouzelníkova kouzelníkovo kouzelníkovi kouzelníkovy kouzelníkovy kouzelníkova
genitiv kouzelníkova kouzelníkova kouzelníkovy kouzelníkova kouzelníkových kouzelníkových kouzelníkových kouzelníkových
dativ kouzelníkovu kouzelníkovu kouzelníkově kouzelníkovu kouzelníkovým kouzelníkovým kouzelníkovým kouzelníkovým
akuzativ kouzelníkova kouzelníkův kouzelníkovu kouzelníkovo kouzelníkovy kouzelníkovy kouzelníkovy kouzelníkova
vokativ kouzelníkův kouzelníkův kouzelníkova kouzelníkovo kouzelníkovi kouzelníkovy kouzelníkovy kouzelníkova
lokál kouzelníkově / kouzelníkovu kouzelníkově / kouzelníkovu kouzelníkově kouzelníkově / kouzelníkovu kouzelníkových kouzelníkových kouzelníkových kouzelníkových
instrumentál kouzelníkovým kouzelníkovým kouzelníkovou kouzelníkovým kouzelníkovými kouzelníkovými kouzelníkovými kouzelníkovými

význam editovat

  1. náležící kouzelníkovi
    • Anna neviděla kouzelníkův pád. Před počátkem představení, když vybrala peníze a když je spočítala, vzala nádobu na mléko, a majíc ucho v pěsti a palec vzhůru, šla pro mléko do statku bohdalského.[1]

poznámky editovat

  1. Vladislav Vančura: Rozmarné léto