kouzelníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔʊ̯zɛlɲiːkuːf]

dělení

• kou-zel-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména kouzelník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kouzelníkův	kouzelníkův	kouzelníkova	kouzelníkovo	kouzelníkovi	kouzelníkovy	kouzelníkovy	kouzelníkova
genitiv	kouzelníkova	kouzelníkova	kouzelníkovy	kouzelníkova	kouzelníkových	kouzelníkových	kouzelníkových	kouzelníkových
dativ	kouzelníkovu	kouzelníkovu	kouzelníkově	kouzelníkovu	kouzelníkovým	kouzelníkovým	kouzelníkovým	kouzelníkovým
akuzativ	kouzelníkova	kouzelníkův	kouzelníkovu	kouzelníkovo	kouzelníkovy	kouzelníkovy	kouzelníkovy	kouzelníkova
vokativ	kouzelníkův	kouzelníkův	kouzelníkova	kouzelníkovo	kouzelníkovi	kouzelníkovy	kouzelníkovy	kouzelníkova
lokál	kouzelníkově / kouzelníkovu	kouzelníkově / kouzelníkovu	kouzelníkově	kouzelníkově / kouzelníkovu	kouzelníkových	kouzelníkových	kouzelníkových	kouzelníkových
instrumentál	kouzelníkovým	kouzelníkovým	kouzelníkovou	kouzelníkovým	kouzelníkovými	kouzelníkovými	kouzelníkovými	kouzelníkovými

význam

1. náležící kouzelníkovi
   • Anna neviděla kouzelníkův pád. Před počátkem představení, když vybrala peníze a když je spočítala, vzala nádobu na mléko, a majíc ucho v pěsti a palec vzhůru, šla pro mléko do statku bohdalského.